|
||
Dějiny všech bojových umění začaly příchodem indického mnicha Bodhidarmy, 28.následníka budhy, do čínského kláštera SHAOLIN (malý les). Ten vyučoval všechny místní mnichy zenbudhismus a gymnastické bojové cvičení. V průběhu své dlouhé historie byl klášter často vypálen. Důvodem ničivých invazí byly obavy čínského císaře z tak neobyčejné bojové síly tohoto kláštera. Z několika mnichů, kteří kruté vybíjení přežili, vznikl tajný spolek tzv. triáda, která je i počátkem bojového tajného umění na ostrově OKINAWA (rosa v otevřeném moři). Z historických pramenů je známo, že bylo na Okinawě všem obyvatelům ostrova, mimo šlechty, zakázáno nošení zbraní. Tím se zvětšil nárůst i mocenské převahy, která byla zneužívána. To mělo za následek vzniku bojového umění TODE, později KARATE DŽUCU. |
|
|
|
Do té doby nazývané karate džucu přešlo počátkem 20. století,
vlivem změny v moci a zákonech, pod jiné označení KARATEDO (cesta
prázdné ruky), a to zásluhou dnes velmi slavného mistra GIČINA FUNAKOŠIHO. Význam posledního
slova již neznamenal krutý neúprosný boj, ale pouze jen umění směřující k
nejnutněší sebeobraně. Cvičenec necvičí proto aby ublížil, ale proto, aby
bránil. Karate jak je známé dnes, zaznamenalo mnoho úprav od svého vzniku. Cvičí se
dnes nejrozšířeněji ve své sportovní a soutěžní formě. V Čechách se objevily první pokusy organizovat karate až v roce 1962 pod vedením trenérů Špičky a Nováka, ale až v roce 1970 došlo při Českém svazu džuda k ustavení komise karate. Díky zahraničním stykům v tomto období převažujícím s Rakouskem, Německem a Jugoslávií měla na karate v ČR rozhodující vliv škola shotokan. V tehdejším Severočeském kraji byl první oddíl karate založen v Žatci. Krátce po něm, jako druhý v kraji, vznikl oddíl v Ústí nad Labem, u jehož zrodu stál J.Kulhavý. |
|
|
||
![]() |
||